• Deutsch
  • český
Schrift vergroeßern Schrift normal Schrift verkleinern

Hans Kudlich – osvoboditel sedláků

Hans Kudlich

 

Hans Kudlich se narodil 25. října 1823  jako nejmladší syn, šestý v pořadí z osmi přeživších dětí relativně majetného, avšak robotu vykonávajícího sedláka v Úvalně.

Otec Johann Kudlich, byl zručný, názorově myslící, pilný a věčně zaměstnaný. Byl nadšen myšlenkou osvícení a naplněn touhou po vědění. Jeho plány spočívaly v osvobození svých synů od feudálního hospodářského systému roboty a desátku.

Matka Eleonora Marie, rozená Ulrichová, byla silně věřící a její největší snahou bylo, aby se Hans stal duchovním. Během prázdnin musel denně navštěvovat mše; neboť jak říkala jeho matka, on na to míval čas, zatímco ostatní museli pracovat.

Hans prožil své mládí v Úvalně, cítil se být šťastným císařským rakouským Slezanem a ne královským Prusem, jenž rozsvítil světlo světa – toliko z jeho sepsaných vzpomínek.

V 11 letech se stal Hans studentem opavského gymnázia. Jeho otec trval na studiu, uvědomoval si, že mimo jeho sociální vzestup jej návštěva gymnázia uchrání před „otroctvím 14-ti leté vojenské služby“. První dva roky školní docházky nebyly tolik úspěšné. Mohl si vybrat z možností, zda se stane ševcem nebo se bude učit, proto se Hans věnoval svou pílí a očividně i s úspěchem školním povinnostem.

Nelze z toho ovšem usoudit, zda plynuly  Hansovy školní dny bez potíží, neboť gymnázia bývala svého času spíše institucemi pro výcvik, jak vychovat státu dobré úředníky a církvím materiál pro jejich semináře – napsal ve svých vzpomínkách. Lituje také obrovského vlivu církví a píše, jak zvláště katecheta Tidel toto ve všední školní den měnil. Například se prohlašovalo, že jíst v pátek maso, hrát kuželky nebo biliár a tancovat je považováno za dílo Satanovo. Gymnazisté byli kupříkladu nuceni jít sedmkrát až osmkrát ve školním roce ke zpovědi. Tím se zvedla vlna odporu. Hans chtěl na příkladu se dvěma spolužáky zjistit, zda se v závažných případech dodržuje zpovědní tajemství. U zpovědi prohlásil, že při záplavě měl vrazit do krejčovského tovaryše a ten spadl do mlýnského potoka a tam se pravděpodobně utopil. Oba spolužáci to doznali při svých zpovědích. Příběh nabral obrátky. Zpovědník, minorita Prosper, ihned přerušil zpovědi, poslal Hanse do svého pokoje a opustil kostel. Po návratu minorita vyzpovídal Hanse křížem krážem a vyzval jej, aby se sám přiznal prefektovi. Hans se tedy za prefektem vydal. Z chování a otázek prefekta bylo Hansovi jasné, že má od minority veškeré informace – zpovědní tajemství tedy nebylo dodrženo. Hans byl uvězněn ve školním vězení. Další policejní pátrání Hansovo přiznání nepotvrdilo, proto byl z vězení propuštěn a zároveň vyloučen z gymnázia. Teprve až jeho otec (s penězi v kapse) navštívil několikrát prefekta, katechetu, profesory a minoritského kněze a přislíbil Hansovu nápravu, byl znovu přijat na milost do opavského gymnázia.

V 17 letech získal Hans Kudlich maturitní vysvědčení a mohl tak se svolením lichtenštejnské vlády studovat ve Vídni filozofii a později práva. Na své živobytí si vydělával jako domácí učitel a vychovatel.

Jeho o 14 let starší bratr Josef Hermann, který studia práv ve Vídni absolvoval před Hansem a léta stál po jeho boku, se ve vídeňské právnicko-politické společnosti dostal do kontaktu s liberálně vzdělanými lidmi. Tato společnost utvářela a výrazně udávala podobu první fáze revoluce v roce 1848. Zkušenost s touto vlivnou buržoazií, která měla především zájem o rozšíření svých vlastních prostor věnovaných svobodě, bylo duchovní období rozkvětu pro Hanse Kudlicha stejně důležité jako setkání s liberálními vysokoškolskými profesory a svobodomyslnými kolegy ze studií angažovanými v Akademické legii. Hanse Kudlicha nejvíce přitahovali radikální demokraté.
Jako syn robotu vykonávajícího sedláka měl v úmyslu vedle prosazení demokratických práv a svobod také dřív a zcela konkrétně zrušit dědičné poddanství sedláků včetně povinnosti roboty.

13. března 1848 se Hans Kudlich zúčastnil ve Vídni známé demonstrace před Dolnorakouským zemským domem, v jehož dvoře se dnes na jeho památku nachází pamětní deska. Byl to začátek březnové revoluce. Při rozehnání demonstrace vojskem byl Kudlich zasažen bajonetem do pravé ruky. Stal se mučedníkem svobody. Opustil Vídeň, aby se doma uzdravil a vstoupil do aktivní politiky přípravami voleb do rakouského říšského sněmu. Byl zvolen delegáty poslancem ve třetím volebním kole ve volebním obvodu Horní Benešov, zvítězil v užší volbě proti českému kandidátovi Mitschkovi do ústavodárného říšského sněmu.

V době, kdy se nově zvolený parlament ve Vídni zabýval jednacím řádem, podal Hans, nejmladší poslanec rakouského říšského sněmu, dne 24. července 1848 návrh na zrušení poddanských vztahů včetně povinností roboty a plateb desátků.
Jeho písemná žádost zněla takto:

„Nechť říšský sněm prohlásí:
Od nynějška se ruší poddanské vztahy včetně všech z toho pramenících práv a povinností, s výhradou definice, zdali a jakým způsobem bude poskytnuto odškodnění.“

Lze se domnívat, že se Hans Kudlich z nedostatku času nebo kvůli své nezkušenosti v parlamentních procesech dostatečně nepostaral o lobby na podporu své zákonodárné iniciativy. Následovaly rozsáhlé parlamentní debaty, byly též podány dodatečné žádosti a protinávrhy až byl nakonec po mnoha nelehkých hlasováních dne 1. září 1848 v říšském sněmu schválen tzv. „zákon o zrušení roboty“. 7. září byl zákon přijat a 9. září císař Ferdinand I. tento „zákon o zrušení roboty“ schválil a vydal.

Ačkoliv se Kudlich nemohl prosadit ve všech bodech otázky základního zbavení poddanství, zákon byl úspěšný a stal se velkým krokem vpřed. Osvobodil sedláky, z panských poddaných se stali rovnoprávní občané. V době rostoucího nacionalismu byl zákon velkým sociálně-politickým činem. Spis zákona byl ostatně jediným tohoto parlamentu, který navždy přetrval. 11,7 miliónů členů rodin venkovanů získalo zpět sedmnáct milionů hektarů zemědělské půdy.

Poděkovat a vzdát hold Hansi Kudlichovi za jeho iniciativu při prosazování zákona přišlo 24. září 1848 na třicet tisíc sedláků z Dunajské monarchie při velkolepém tzv. pochodňovém průvodu, který mířil na Moučný trh ve Vídni. Získal čestný titul „osvoboditel sedláků“. Již měsíc po schválení zákona osvobozujícího od roboty vypuklo Vídeňské říjnové povstání. Vedlo nakonec k rozvratu revoluce, k přesunu sněmu do Kroměříže a dne 07. března 1849 k jeho zániku.

V této tíživé době chtěl Hans Kudlich podnítit domobranu, zmobilizovat sedláky, za něž v říšském sněmu bojoval. Sedláci ale svého cíle - osvobození již dosáhli. Revoluce pro ně tímto skončila.

Kudlich opustil Kroměříž - jako většina levicových poslanců. Nejprve se vydal za svým bratrem Josefem Hermannem do Frankfurtu nad Mohanem, který zde působil jako poslanec národního shromáždění v kostele sv. Pavla kde sněm zasedal. Poté se aktivně zúčastnil povstání ve Falci a stal se členem provizorní zemské vlády. Po ukončení povstání se nakonec uchýlil do Švýcarska.

V exilu ve švýcarském Bernu byl přijat v domě liberálního profesora medicíny Wilhelma Vogta. Zde změnil Hans Kudlich své příští povolání a vystudoval v Bernu a Curychu medicínu. Vždycky měl sklon k medicíně, vyhověl však přání svého otce a vystudoval právní vědy. V březnu 1853 složil státní závěrečné zkoušky a ještě ten měsíc se oženil s dcerou profesora Vogta, slečnou Luise. V rozhodný den, dne 4. dubna 1853 musel opustit Švýcarsko,  když byl i se svou ženou ze země vyhnán. Úřady jej mohli ochránit pouze do závěrečné zkoušky, poté musel zemi  opustit. Odplul na plachetnici do New Yorku, kde pak provozoval lékařskou praxi.

Hans Kudlich dodržel svůj volební slib, ovšem musel za to – jak je vidno – pykat. Pozbyl svou milovanou vlast. Z důvodu pobuřování národa byl na něj vydán zatykač a 31. října 1851 v bavorském Zweibrückenu a 10. března 1854 Zemským soudem ve Vídni byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.

V USA pro něj začalo nové životní období.  Po nezdařeném začátku v Greenpointu, se v roce 1854 přestěhoval do Hoboken u New Yorku. V tomto městečku tehdy žilo mnoho Němců a stal se zde velmi úspěšným lékařem. Brzy se také vypracoval na vedoucí osobnost ve městě Hoboken. Stal se spoluzakladatelem několika německých spolků a škol. Za zmínku stojí zvláště Akademie Hoboken, svého času jedna z nejlepších německo-amerických škol. Za americké občanské války (1861 – 1865) byl příznivcem strany Abrahama Lincolna.

Z přešťastného manželství s Luise Vogtovou se narodilo 9 dětí.

Poté, co byl v roce 1867 v Rakousku zrušen rozsudek smrti ke kterému byl odsouzen, vrátil se v roce 1871 poprvé zpět do Rakouska. Ačkoliv byl všude, kam přišel, např. v roce 1872 v Linci nadšeně vítán, muselo mu být brzy jasné, že za dobu, kdy v zemi nepobýval se z něj stal cizinec. V rodném Úvalně sepsal paměti a v roce 1873 se vrátil zpět do Ameriky. Později často navštěvoval svou rakouskou a slezskou vlast, nemohl se ovšem nikdy rozhodnout, kde vlastně zůstat.

Dne 10. listopadu 1917 zemřel Hans Kudlich ve věku 94 let v Hoboken, v USA. Zpopelněné ostatky Hanse Kudlicha a jeho ženy Luise, rozené Vogtové byly 11. října 1925 uloženy v Úvalně do rozhledny Hanse Kudlicha.

Kudlichova práce byla nesmírně oceňována především německy mluvícím obyvatelstvem. Je úžasné, že za dobu jeho života mu bylo věnováno 18 pomníků. Je to čest, jež se dostane pouze významným nebo velmi oblíbeným osobnostem. Celkem se v České republice nachází 64 pomníků věnovaných Hansi Kudlichovi, ovšem toto číslo by mohlo být ještě vyšší.

V Rakousku se nachází deset pomníků nebo pamětních tabulí jako vzpomínka na osvoboditele sedláků, v Německu a v USA vždy po jednom pomníku.

 

Tato stránka vznikla 07.03.2012. Poslední aktualizace: 03.02.2014.


Prameny:

  • Kudlich, Hans: Rückblicke und Erinnerungen, Band 1-3. Wien, Pest, Leipzig 1873.
  • Prinz, Friedrich: Hans Kudlich, Versuch einer historisch-politischen Biographie. München 1962.
  • Stangler, Gottfried (Hrsg.): Hans Kudlich und die Bauernbefreiung in Niederösterreich (Sonderausstellung im NÖ Landhaus 17. Mai - 22. Juni 1983). Wien 1983.
  • Zelinka, Inge: Der autoritäre Sozialstaat: Machtgewinn durch Mitgefühl in der Genese staatlicher Fürsorge. Münster 2005, S. 215.
  • Deutsche Post, 13.10.1925, S. 2: Hans Kudlich ruht in deutscher Heimaterde.